Častokrát si přejeme uzdravení, ale ono nepřichází. Máme pocit, že za to mohou okolnosti, že nemáme štěstí, anebo že život není fér. Odvrátíme se pak zády a vzdáme to. Pravdou ovšem je, že ve většině případů si za to z velké části můžeme sami. Zde jsou dva hlavní důvody, proč nás stále ještě bolí záda i poté, co jsme již několikrát navštívili lékaře:
1) Uvěříme „verdiktu“, který říká, že záda bolí skoro všechny (je to tedy normální) a že řešením jsou prášky na bolest. Úplné uzdravení prý pro nás není možné. A je tedy potřeba si na bolest zvyknout. Zvláště tomu věříme, pokud to řekne někdo, kdo pro nás představuje „autoritu“ – a tedy lékař.
2) Nejsme dostatečně vytrvalí… Když už nám je doopravdy ouvej, začneme provádět cviky, které nás naučila sestra na rehabilitaci, ale ani po třech dnech záda nepřesávají bolet!! No jen si to představte: Již tři dny (anebo dokonce týden) cvičím 20 minut denně, přesně tak, jak mi oni řekli a záda se mi neuzdravila!! Žádný doktor si s tím neví rady – to je neslýchané!!. Ta šílená bolest měla okamžitě zmizet, od toho tu přece jsou!! Jenže ouha, nestalo se vůbec nic.
A jakmile se nedostaví kýžená změna ihned, házíme flintu do žita. „Zkusil jsem všechno a ono to nefungovalo!!“, říkáváme pak. Pravdou ovšem je, že jsme několik let nebo desetiletí vráželi do svých zad kudlu za kudlou a teď bychom chtěli, abychom je jen trošičku pofoukali a všechny rány by se jako zázrakem zahojily.
Jenže takhle to přátelé doopravdy fungovat nemůže. Bez toho, abychom ve svém životě změnili PŘÍČINU, proč nás záda bolí (a přestali si tak do vlastních zad vrážet další kudly), se nepohneme dále. Pokud neuvěříme, že se vlastními silami uzdravit dokážeme, snad je lepší i nic nezkoušet. Stejně to nikam nepovede.
Problémem je, že nedokážeme vytrvat. Cokoli, co okamžitě nezařídí obrat situace o 180° odsuzujeme jako „neúspěch (od dětinského: „..Ani po týdnu cvičení se mi záda neuzdravila!! – kašlu na to.“ po trochu vyspělejší argumentaci: „..Cvičím již měsíc, ale záda mě stále bolí – ty cviky nefungují..“). Zkrátka tomu nedáme čas. Nelze za týden napravit to, co jsme zanedbávali desítky let. Je však na místě zde říci: naprosto tomu rozumím, dělal jsem to zrovna tak.
Důvod, proč to takto píši, je jediný: abychom si to uvědomili a měli možnost se podle toho zachovat. Vše má svůj čas. A i situace, o které lékaři mluví jako o nevratné, se může zcela změnit, pokud budeš doopravdy chtít a věnuješ tomu dostatek trpělivosti, času a péče. Chtěl bych Tě nyní inspirovat jedním videem, které jsi možná již zahlédl. Ten příběh je v angličtině a pro ty z vás, kteří anglicky nemluví, jsem pod video napsal překlad:
„Před 15 lety mi lékaři řekli, že již nebudu nikdy chodit bez berlí. Vzal jsem to jako fakt a uvěřil jim. Bylo mi 47 let, byl jsem postižený veterán a prakticky jsem všechno vzdal. Zranil jsem se jako parašutista ve válce v Zálivu. Příliš mnoho seskoků si vybralo svou daň – na mých zádech a kolenou. Přibral jsem… hodně jsem přibral. Nevzdal bys to také? Nemohl jsem chodit ani běhat, provádět cvičení nepřipadalo v úvahu. Mnoho učitelů jogy mě odmítlo. Všichni až na jednoho. Neznal mě, ale věřil mi ve chvíli, kdy mi všichni ostatní nevěřili.
Upadl jsem mnohokrát. Ale zase jsem vstal. Začal jsem věřit tomu, že bych to mohl dokázat. Když to nedokážu udělat dnes, neznamená to, že to nebudu moci udělat v některém z dalších dnů. Za 6 měsíců jsem shodil 45 kilo, ale mnohem důležitější bylo, že běžíííííííím…. :) Nikdy nepodceňuj, čeho můžeš dosáhnout, když věříš v sebe. NIKDY TO NEVZDÁVEJ! Děkuji svému učiteli, že ve mě věřil.“
Jaký konec by asi měl ten příběh, kdyby Artur uvěřil lékařům, hmmm? Nebo kdyby cvičil jenom 14 dní a pak toho nechal? Co myslíš? Tohle není pohádka, ani příběh někoho, kdo měl štěstí. Tenhle týpek byl na dně. Ale nevzdal to. Neuvěřil verdiktu, který ho pasoval během pár let na kolečkové křeslo. Navzdory tomu všemu si pro svoje zdraví sám došel..
Problémy, které jsem měl se zády, se bohudík nedají srovnat s tím, co jsi viděl ve videu. Užil jsem si však také svoje. Ale stejně jako Artur jsem nakonec došel k tomu, že pokud si pro to zdraví nedojdu já sám, nikdo to za mě neudělá.
Ale dost bylo slov. Chtěl jsem Ti jen ukázat tu naprosto esenciální záležitost – záleží především na tom, čemu uvěříš: Můžeš si záda uzdravit, nebo nemůžeš? Odpověď pro sebe hledej Ty sám. Děkuji Ti za čas, který jsi strávil tím, že se zajímáš, jak svá záda uzdravit. Již tím se jejich uzdravení blížíš.
Budu se na Tebe a Tvá uzdravující se záda těšit u mého dalšího příspěvku. A pokud jsi ještě nečetl můj ebook 8 tipů, jak si již za týden ulevit od bolesti zad, tak si jej můžeš stáhnout zde. Pokud bys věděl o někom dalším, komu by mohli ty to řádky pomoci, budu rád za sdílení, děkuji.